Amanita rubescens var rubescens:Osobní stránka na adrese: houby.svet-stranek.cz
Amanita rubescens var rubescens
Muchomůrka růžovka
(Muchomůrka narůžovělá,
Muchomůrka načervenalá, Masák) Muchotrávka červenkastá
Amanita rubescens var. rubescens Pers. 1797 (Agaricus rubescens (Pers.) Fr. 1821, Amanita novinupta Tulloss & Lindgren., Amanita rubens Scop. ex Quél., Amanita rubescens (Pers.) Quél., Amanita rubescens Pers. 1797, Amanita rubescens (Pers. ex Fr.) S. F. Gray, Amplariella rubescens (Pers.) E.-J. Gilbert 1941)
Klobouk 5 - 20 cm v průměru, v mládí uzavřený polokulovitý, později nízce vyklenutý, ve stáří plochý, na okraji jemně rýhovaný. Masitý, narůžovělý, růžově nahnědlý, nažloutle okrový, nebo hnědočervenavý, pokrytý zbytky plachetky ve formě bradavčitých útvarů. Tyto jsou špinavě bělavé až načervenalé.
Lupeny husté, volné, vysoké, bílé, na otlačených místech červenohnědě skvrnité.
Prsten umístěný v horní části, bílý, široký, blanitý, hustě na svrchní straně podélně rýhovaný, vysutý.
Třeň 6 - 20 cm vysoký, 1,5 - 4 cm tlustý, v mládí plný, později vycpaný až zcela dutý, nahoru ztenčený, na bázi až vínově načervenalý a ztlustlý v kuželovitou hlízu s několika řadami bradavek. Pod prstenem je plstnatě šupinkatý.
Dužnina tlustomasá, v mládí máslovitá, bílá, pod pokožkou klobouku záhy načervenalá až nahnědlá, na řezu často slabě červenající, na vzduchu červenající až červeně hnědnoucí, v bazální části třeně obvykle vínově červená a v hlízovité časti většinou napadená larvami. Chuť za syrova mírně škrablavá, vůně nenápadná, slabě houbová.
Výtrusný prach bílý, výtrusy elipsoidní, bezbarvé, amyloidní, velikosti 8-9 x 5,5-7 µm.
Výskyt červen až listopad hojně na nevápenatých půdách v listnatých i jehličnatých lesích, přirozené smrčiny na kyselejších půdách v nížině i pahorkatině ale i v severním karpatském předhoří, dubohabrové háje, březové hájky a smíšené lesy s převahou bříz, modřínové hájky a smíšené lesy s převahou modřínů často i za suššího počasí.
Jedlá.
Možné záměny: Muchomůrka šedivka Amanita spissa má šedý klobouk a na řezu je bílá, je jedlá, muchomůrka tygrovaná Amanita pantherina má nerýhovaný prsten, ale za to má rýhovaný okraj klobouku a dužninu stále bílou. Je jedovatá.
Zajímavosti: Chuti výtečné, vhodná k jakékoliv kuchyňské úpravě. Velmi chutná je když se upraví jako slepice na paprice a malé plodnice jsou výtečné v octovém nálevu. Velmi též chutná jako přírodní řízek ( musíme smažit v malém množství tuku, aby jej nenasála a nestal se z ní hadr) nebo ve smetanové omáčce, dále pak jako prejt nebo ve vlastní šťávě a obalená jako řízek. Po požití syrových, nebo nedovařených plodnic se můžou projevit gastrointestinální příznaky. Z minerálních látek krom ostatních obsahuje největší množství draslíku a to 60-65 g v sušině na 1 kg. V roce 1970 byla houbaři zvolena houbou roku. A ještě jeden zajímaví recept. Růžovky po římsku (nebo: à la Apicius).
Pokrájené Muchomůrky růžovky Amanita rubescens se vaří v přírodním víně, do něhož se přidá trochu pepře a hřebíčku. Nakonec se připravovaný pokrm zahustí lžící medu, přidá se trochu masového vývaru a podlijeme olejem. Podobně jsou i Růžovky na víně s vajíčky. Vše se dělá stejně, až na konec se dosmaží s vajíčky. V některé literatuře najdeme odkazy na nepravou růžovku Amanita pseudo-rubescens, která má být údajně jedovatá. Osobně neznám a ani jsem ji neviděl. Na rašeliništích a podmáčených smrčinách roste se sírožlutým prstenem Amanita rubescens var. annulosulphurea.
Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 53.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 401, 642, 643, 644, 783, 784, 785
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 229.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 157.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 39, 152.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 22.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188, 190, 196, 197, 210, 214, 233, 234, 254.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 242.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 17, 18, 29, č. 3-5 str. 72, 74/29, č. 8-10 str. 126, 127, 137, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 67, 68, 79, 90, 92, 93.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 435.
