Svet-Stranek.cz
Mykologie

Amanita virosa:Osobní stránka na adrese: houby.svet-stranek.cz

Amanita virosa

Muchomůrka jízlivá

(Muchomůrka hlízovitá jízlivá, Muchomůrka kuželovitá) Muchotrávka končistá
Amanita virosa (Fr.) Bertill. 1866 (Agaricus virosus Fr. 1838, Agaricus virosus var. virosus Fr. 1838, Amanita phalloides subsp. virosa (Fr.) Gilbert Amanita verna sensu Rea (1922); fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Amanitina virosa (Fr.) E.-J. Gilbert 1941)

Plodnice čistě bílá, v mladém stadiu se podobá uzavřenému vajíčku. Ve styku s KOH oranžově žloutne.
Klobouk průměr 3-10 cm, dlouho kuželovitý, zvoncovitý, později sklenutý, bílý, okraj nerýhovaný, hladký, většinou holý, v mládí lepkavý pak suchý a lesklý, z okrajů vlaje často potrhaný blanitý závoj. Za vlhka je slabě slizký. Vrcholek klobouku bývá později narůžovělý až nahnědlý.
Lupeny husté, čistě bílé, volné, u okraje zaoblené.
Prsten bílý, zvlněný, chabý, hladký, splihlý, opadávající.
Třeň 10-15 cm vysoký, 0,8 - 1,6 cm tlustý, vylomitelný,často pokroucený, štíhlý, křehký, povrch vláknitý, nad prstenem hladký, pod ním hrubě šupinatý, ukončený mohutnou měkkou kulovitou hlízou, uzavřenou ve volné, vysoké bílé nápaditě cípaté pochvě, vězící hluboko v substrátu.
Dužnina čistě bílá, křehká, chuti údajně lahodné, vůně nepříjemné po syrových bramborách.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou pravidelně kulovité, bezbarvé, amyloidní, hladké, velikost 7-10 µm.
Výskyt červenec až říjen roztroušeně v jehličnatých lesích, přirozených smrčinách na kyselé půdě v podhorských a horských polohách. Druhotné smíšené lesy na nevápenatých půdách. Vzácněji ji najdeme i pod listnáči jako jsou buky, břízy, duby.
Smrtelně jedovatá.
Možné záměny: Muchomůrka jarní Amanita verna má bílý, neznatelně rýhovaný prsten, další znaky jsou podobné muchomůrce zelené Amanita phalloides, miluje teplo a objeví se občas na jaře pod listnáči . Upřednostňuje duby a kaštany. Je smrtelně jedovatá. Muchomůrka zelená var. bílá Amanita phaloides var alba která má čistě bilý klobouk a je též stejně jedovatá. V mládí může být zaměněna nezkušenými houbaři za mladé žampióny
Zajímavosti: Otrava probíhá naprosto stejně jako u Muchomůrky zelené Amanita phaloides. Jedná se tedy o otravu amanitiny. U této Muchomůrky bylo nalezeno při výzkumech od 2 do 72 jader v buňce. Každý by měl tuto houbu bezpečně poznat.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 183.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 213.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 226, 227.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 28.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 150.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 18.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 77, 188, 208.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 224.
Mykologický sborník č. 3-5 str.44, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 79, 136, (příloha 52/99).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 434.